Jak vypadá výuka studentů zubního lékařství?
Jako většina studentů vysoké školy, i já musím často vysvětlovat, co to vlastně studuji a jaký užitek moje studium společnosti přinese. Začínám jednoduše, Prahu a Univerzitu Karlovu všichni znají. Pak nejčastěji zmiňuji, že jsem na medicíně, konkrétně na 1. lékařské fakultě a že studuji zubní lékařství. Reakce na tuto informaci jsou různé - nejčastěji si lidé začnou stěžovat na ceny u zubních lékařů (což je ta horší varianta), nebo se začnou vyptávat na to, jak naše studium vlastně vypadá a obzvlášť často padají otázky na to, jak probíhá naše „zubařská” výuk
V prváku je naším hlavním „zubařským” předmětem „preklinické zubní lékařství”. Jak název napovídá, jeho hlavním účelem je vyučit nás základům toho, co nás po (snad úspěšných) pěti letech studia bude živit. Ale protože ani já sama jsem si před začátkem studia nedokázala představit, co všechno mě vlastně čeká, seznámím vás s tím v dnešním článku.
Preklinické zubní lékařství
Preklinické zubní lékařství má jednu z nejbohatších časových dotací ze všech našich předmětů – v rozvrhu máme přednášky, semináře a cvičení. Cvika probíhají v učebně v budově na Kateřinské, které se přezdívá „fantomárna”, podle plastových figurín (fantomů), ve kterých se později nacvičuje vrtání zubů. Jsou to také zdaleka nejdelší cvika, která vás čekají, protože trvají přesně tři hodiny. No a co je tématy přednášek? Jako první se řešily zuby jako takové – z čeho jsou složené, jak vypadají, kolik mají kořenů a jak je můžeme zaznačit v různých dokumentacích. V této době se vzhled zubů řešil i na cvičeních – zuby jsme nejprve kreslili z všech možných pohledů (což věřím, že musel být fakt vtipný pohled, člověk si opravdu trochu přišel jako při kreslení ve školce) a po pár týdnech jsme se dostali i k modelování. Nejprve jsme vyřezávali špičák z vosku. Na začátku jsme dostali váleček z tvrdého modelářského vosku. Z válečku jsme potom odřezávali kousky takovým speciálním nožem podle předlohy - modelu špičáku ze sádry. Prsty naštěstí zůstaly všem, ale člověk si musí dávat pozor, aby neuříznul moc velkou část. Pomyslnou třešničkou na dortu potom bylo modelování z kompozitu. Kompozit je v dnešní době jeden z nejpoužívanějších (ne-li nejpoužívanější) výplňových materiálů. Je to vlastně materiál, který zubní lékař s největší pravděpodobností použije, pokud řeknete, že chcete klasickou „bílou plombu”.
Jakmile jsme si popsali, jak zuby vypadají, témata přednášek (a cvičení) se přesunula k zubním kazům a materiálům, kterými zubní kazy řešíme – obecně se dá říct, že takové materiály jsou tři: kompozit, amalgám a skloionomerní cement. O kompozitu jsem psala už výše, pod amalgámem si můžete představit klasickou „tmavou plombu”. Se skloionomerním cementem je to trochu složitější, nicméně je to další bílá výplň, která se používá na specifické druhy kazů. Také to byla ta chvíle, kdy se cvičení stala obzvlášť zajímavá, protože jsme na nich začali vrtat. Poprvé jsme vrtali někdy v půlce listopadu, přičemž na první vrtání jsme si měli přinést vyfouknutá vajíčka a morkovou kost. Na dalších cvikách už přišlo to „pravé” vrtání do umělých plastových zubů.
Cvičení, na kterých se vrtalo, měla většinou podobný průběh. Jako první si vždy vyvrtáte kavitu (= díru), kterou potom rovnou zaplníte požadovanou výplní. Může to znít jednoduše, ale je to složitější úkon, než se může na první pohled zdát, protože při vrtání různých druhů kavit musíte dodržovat určitá pravidla, aby vám tam správně držela zvolená výplň. Naším úkolem je totiž doplnit vyvrtanou díru tak, aby výplň co nejvíce připomínala původní zub. Každý zub má totiž specifický vzhled, který má svojí funkci pro žvýkání a pokud bychom tyto tvary zubů nedodrželi, mohli bychom pacientovi přivodit různé nepříjemnosti, jako například poškození protilehlých zubů příliš vysokou výplní a různé jiné problémy. Vrtání do plastových zubů má jednu poměrně velkou nevýhodu. Zub už se nedá použít znovu. Většinou máme cvičení naplánována tak, abychom na jednom zubu udělali více typů výplní a tím si tak šetřili zuby na další vrtání. Ale i tak si budeme muset ve druháku kupovat novou sadu umělých zubů na další prohlubování našich znalostí.
Mě osobně vrtání zatím vždycky velmi bavilo. Je to příjemná změna oproti telefonním seznamům v anatomii nebo růžovým skvrnám v histologii. Nicméně je pravda, že člověk musí být od přírody alespoň trochu šikovný, aby byl vhodným uchazečem o studium zubního lékařství. Ani ne z toho důvodu, že by se vrtání nedalo naučit, ale protože si myslím, že manuálně nezručného člověka by vrtání nebavilo a bylo by to prostě a jednoduše příliš frustrující. Vrtání kavit je poměrně specifická práce, při které musíte dávat pozor, abyste dodržovali všechna pravidla a byť lze hodně chyb zachránit, pořád mluvíme o chybách v řádů milimetrů a někdy i méně.
Co všechno potřebujeme?
Možná se také ptáte, kde vlastně bereme všechny zuby, vrtáčky, kompozity a další věci, které potřebujeme k vrtání a všem ostatním výkonům, které jsem popisovala výše. Část z těchto pomůcek nám poskytuje škola – všechny materiály, ze kterých děláme výplně, modely, do kterých jsme dodělávali z kompozitu a samozřejmě vrtačky, savky a další věci, které najdete na simulátoru.
Hodně věcí, které používáme k vrtání jsme si ale museli pořizovat na vlastní náklady. Sami jsme si kupovali vrtáčky, bez kterých by, pravda, vrtání úplně nešlo. Další položkou na našem pomyslném nákupním listu byly umělé zuby, do kterých v průběhu semestru vrtáme a děláme výplně. Ty umělé zuby jsou poměrně zajímavá věc, protože je máme objednané přímo na míru našemu sylabu a údajně jsou vytisknuté 3D tiskem. Tyto dvě položky jsou zdaleka nejdražší, obě stály kolem dvou tisíc. A kde se vůbec takové věci kupují? Odpověď je celkem jednoduchá, vedení stomatologické kliniky má kontakty se stomatologickými firmami, které nám to dodají. Naším jediným úkolem vlastně bylo kliknout na odkaz v informačním emailu a zaplatit. Nicméně nezoufejte, můžete studovat zubní lékařství, i kdybyste neměli na tyto velmi drahé položky. Myslím, že v tomto případě by se to řešilo individuálně s fakultou. Dále se kupovaly nějaké „maličkosti“, jako stojánek na vrtáčky, soflexové disky a leštící gumičky. Poslední dvě zmíněné položky využijete hlavně při úpravě už hotových výplní, například během jejich leštění při uhlazování povrchu. Nicméně tyto položky už se dohromady vešly do pěti stovek.
A co dál?
Letní semestr mám teprve před sebou, ale zatím to vypadá, že i ten bude naplněný převážně vrtáním, ale tentokrát už v hlavě fantoma. Protože u reálných pacientů si bohužel nebudu moci vyndat jejich čelist, aby se mi lépe vrtalo. Co se přednášek týče, tak v rámci těch bychom měli dokončit jakýsi přehled zubních kazů a pak by se přednášky měly zaměřit na náhled do jednotlivých zubařských podoborů, na což se moc těším, protože mě všeobecně zatím studium velice vyhovuje a jsem se svým výběrem oboru spokojená.
Doufám, že jste se z mého dnešního článku dozvěděli něco nového a že teď máte trochu lepší představu, jak vlastně vypadá začátek výcviku budoucích zubařů.
Lucie Havránková, studentka zubního lékařství na 1. LF UK
