Jaké je studium oboru dětská sestra pro absolventku sportovního gymnázia?

Když jsem nastoupila na VOŠ zdravotnickou na obor dětská zdravotní sestra, často se mě lidé ptali, zda to zvládnu, jelikož jsem z gymnázia a ne ze střední zdravotnické školy. Za mě je zbytečné nad tím takto přemýšlet, je ale nutno počítat s tím, že v určitých ohledech budete mít nevýhodu oproti tzv. zdravotníkům. 

U nás na škole se ihned po nástupu celá třída rozdělila na dvě pomyslné skupiny - zdravotníky a ,,nezdravotníky”. Vyučující pak věděli, kdo už má nějaké zkušenosti, a kdo bude naopak potřebovat větší pomoc a dohled na praxích.

V čem je ale ten zásadní rozdíl, o kterém tolik lidí mluví?

1. Anatomie a latina

Když jsem přišla na svou první hodinu anatomie, přišlo mi, jako bych se ocitla na hodině korejského jazyka. Ale žádný strach, zeptejte se na cokoliv vyučujícího, nebo někoho, kdo vedle vás sedí a určitě dáte všechny materiály dokupy. Netrvalo dlouho a už se chytám.

2. Praxe

Vstávat ve 4:00 ráno a muset v 5:30 pracovat na plné obrátky je docela náročné, ale časem si zvyknete. Pamatovat si, jak jednotlivá oddělení fungují, kde se co nachází, co zrovna teď mám dělat, co kam patří, co mám kam odnést a co kam vyhodit? Dlouho jsem měla v odpovědích zmatek a nemohla jsem si všechny nové informace zapamatovat. S tím se ale také počítá. Zkuste si říct třeba o harmonogram oddělení, ať máte alespoň o jednu starost méně.

3. Orientace v nemocnici

Kdo by to byl býval řekl, že dostat se k šatnám bude tak náročné. Nejlepší je domluvit si sraz ve skupince a chodit na praxe společně. Někdo třeba na pracovišti, kde se právě nacházíte, praxe už měl. A pokud ne, alespoň v tom nebudete sami.

4. Názvy pomůcek

Pamatuji si, jak mi pan doktor u mé první asistence řekl, ať mu podám peán. Já ale vůbec nevěděla, co to peán je a styděla jsem se zeptat. Naprosto jsem ztuhla a nevydala ze sebe ani hlásku. ŠPATNĚ! Zeptejte se lékaře, co po vás žádá. Určitě u vás bude stát vaše/váš vedoucí praxe nebo jakýkoliv jiný zdravotnický personál, kterého se budete moci zeptat. Zdravotnických pomůcek a nástrojů jsou mraky. Mně osobně pomohlo poprosit někoho kompetentního, aby se mnou prošel celou vyšetřovnu a říkal mi názvy všeho. Některé nástroje a pomůcky mají i více názvů nebo jim jednoduše každý říká jinak, takže se vůbec nebojte zeptat se. Skvělým tipem je také průběžné focení nástrojů a pomůcek včetně připisování názvů. Takto je budete mít vždy u sebe a můžete opakovat i doma.

5. Komunikace s pacienty

V tento moment jsem byla vděčná, že jsme na praxích rozděleni do skupin – nejčastěji dvojic, které se skládají, pokud to možnosti dovolují, z jednoho nezdravotníka a jednoho zdravotníka. Tady bych nechtěla studenty moc rozdělovat na gymnazisty a zdravotníky, ale spíše na extroverty a introverty. Ano, když nastupujete do zdravotnictví, předpokládá se, že s lidmi komunikovat nějakým způsobem umíte a nevadí vám to. Ale když máte trému mluvit před lidmi a není vám to přímo vlastní, také to časem zvládnete. Pamatuji si, jak mi dělalo problém na gymnáziu po šesti letech mluvit před vlastní třídou u ústního zkoušení, u maturity mi vadilo i těch pár lidí, kteří mě nakonec ani tolik neposlouchali. Spoustu dovedností se dá naučit praxí. Nyní přijdu na svůj pokoj a zvládám mluvit s lidmi, které jsem předtím nikdy neviděla. A opět se dostáváme k tomu, že pokud něco chcete dělat od srdíčka, zvládnete to, protože srdce vás povede. 

6. Umění učit se

Říká se, že schopnost učení a dovednost naučit se větší množství učiva zvládají lépe gymnazisti. Nechci se nikoho dotknout, ale myslím si, že z části je to pravda. Samozřejmě je to hodně individuální a každý jsme jiný, především jsem ale přesvědčena o tom, že kdo chce, způsob si najde. Takže konec konců nesejde na tom, z jaké střední školy jste, ale na tom, jak moc vás studium vašeho oboru baví a jak moc budete chtít a jak se budete snažit.

Nakonec mám pro vás pár tipů, které vám situaci snad usnadní. Najděte si přátele, kteří vám pomůžou a poradí. Dělejte si poznámky a popisujte si úplně každý obrázek a situaci, která nastane. Při následném učení z vašich skript si budete děkovat. Zjistěte si od studentů z vyšších ročníků nebo spolužáků, jak praxe probíhaly u nich na škole a co můžete očekávat za výkony na oddělení, kam máte jít. Hodně se ptejte. Já mám mnohdy až hloupé dotazy, na které by se stačilo ptát až o semestr, či dva později, ale i tak se zeptám. Nebojte se být zvědaví. Buďte odhodlaní učit se novým věcem. Běžte se na výkon, který se máte naučit napřed jen podívat. Klidně i 5x.

Snad se vám bude na vašich prvních praxích dařit, a i kdyby ne, nevadí. Žádný učený z nebe nespadl a praxe dělá mistra.

Gabriela Trnková