Hlavní sestra příbramské nemocnice: Proleženina není legrace, jejich počet naštěstí klesá

Dekubit, tedy česky proleženina nezpůsobuje pacientům jen nepohodlí. V případě zanedbání může vést až k vážným komplikacím.

Minulý týden se i příbramská nemocnice připojila k iniciativě Stop dekubitům a zapojila se do osvětové akce k tomuto závažnému problému. Právě o vzniku dekubitů jsme si povídali s hlavní sestrou a manažerkou kvality příbramské nemocnice Ivanou Králíčkovou, která má i dlouhou praxi v přímé péči o pacienta. Pokud vás tedy zajímá, jak si v počtu dekubitů stojí příbramská nemocnice a jak se dá těmto problémům předcházet, čtěte dále.

Co to vůbec jsou dekubity?
Dekubity (proleženiny) jsou rány či jakékoli poškození kůže vzniklé v důsledku působení lokálního tlaku nebo třecích sil na tkáně. Velikost a hloubka dekubitu je dána intenzitou působení tlaku, dobou působení tlaku, celkovým stavem pacienta a vnějšími podmínkami. Dekubity patří do kategorie chronických ran. Jedná se o sekundárně hojící se ránu, která i přes adekvátní léčbu nemá po dobu 4 týdnů tendenci se hojit. Chronické rány se hojí výstavbou nové tkáně s odpovídající anatomickou strukturou, proto je doba hojení zpravidla dlouhá. Aby k poškození tkáně klienta nedošlo vůbec anebo jen ve výjimečných případech je naprosto nutná prevence dekubitů.

Jak se proti nim dá bránit?
Pro prevenci vzniku proleženin platí několik obecných zásad. Je nutné vždy pečlivě volit specifický ošetřovací a životní režim jak v rámci prevence dekubitů, tak vzhledem k danému typu klienta a jeho rizikům. Nejdůležitější u rizikových klientů je polohování, a to v pravidelných intervalech a měnících se polohách z důvodu zkracování doby působení tlaku a s používáním antidekubitálních pomůcek právě na rizikových místech. Dále hygiena, myšleno tím čisté suché lůžko, dobře omytá, suchá a ošetřená kůže atd. Nesmí být opomenuta rehabilitace a včasná mobilizace, což má velký vliv na normalizaci celkového stavu klienta.

Také výživa nemocného a dostatek tekutin má velmi významný vliv pro prevenci vzniku proleženin i pro jejich léčbu. Ač se může zdát, že to zdánlivě s ranami nesouvisí, opak je pravdou – udržuje pokožku pružnou a vláčnou, zajišťuje dostatek živin, vitamínů, minerálů a stopových prvků, zvyšuje imunitu proti infekci a zkracuje dobu léčení již existujících ran.

Jak často se stane, že i přes tato opatření se proleženina u pacienta objeví?
Někdy, i přes všechny intervence a snahu zdravotnického personálu, se dekubit může vytvořit. Týká se to hlavně specifické skupiny pacientů, kde i přes veškerou péči a prevenci tomu nezabráníme. Nestává se to často. Jedná se většinou o onkologické pacienty a další pacienty, kteří mají například poruchu metabolismu, jsou v malnutrici, ležící, selhávají jim životní funkce a jak bylo již zmíněné, mají také poruchu přijmu potravy. Naše nemocnice je v počtu dekubitů, které vzniknou u nás, hluboko pod průměrem v celorepublikovém ročním porovnávání nemocnic. Tato data musí všechny nemocnice hlásit ročně na ÚZIS (z důvodu benchmarkingu) v souvislosti se sledováním kvality poskytované péče.

Co se dá dělat, pokud proleženina vznikne? Může být nebezpečná, nebo jen zmenšuje komfort pacienta?
Při léčbě proleženin je důležité dodržovat všechna preventivní opatření, která sníží riziko vzniku dalších nových poškození tkání a ovlivní hojení již vzniklého defektu. Přístup k léčbě by měl být komplexní, tzn. týkající se nejen vlastních proleženin, ale i celkového stavu pacienta. Spontánní zhojení pokročilých stádií proleženin není možné. V těchto případech je vždy nutná chirurgická léčba spočívající v odstranění odumřelých tkání a sanaci infekčního ložiska. Ránu zbavenou nekróz je vhodné ošetřovat moderními metodami vlhkého hojení.

Nejprve je nutné zhodnotit celkový zdravotní stav pacienta, umístění, velikost proleženiny (délka, šířka, hloubka), zhodnocení psychického stavu – vztah pacienta k léčbě, mentální stav, deprese, sociální podporu, nadměrné užívání léků, alkoholová nebo drogová závislost, stres, malnutrice a schopnost přijmu potravy. Celý tento soubor ovlivňuje hojení dekubitů a ran. Po analýze všech faktorů se nastaví individuální plán léčby.

V případě ideálních podmínek nastavení léčby lze očekávat výrazný pokrok v léčení proleženin do 2-4 týdnů. Stav proleženin se musí pravidelně kontrolovat, dojde-li náhle ke zhoršení jejich stavu, je nutné ihned přijmout potřebná opatření, změnit plán léčby a ránu kontrolovat častěji. Dojde-li k náhlému celkovému zhoršení zdravotního stavu (např. projevy sepse), je nutné zahájit léčbu vzniklých potíží. Denně kontrolovat přiměřenost výživy, poskytovat psychosociální podporu, sledovat úroveň bolesti a další projevy komplikací. Dekubity mohou být velmi nebezpečné v souvislosti s komplikacemi, které mohou u rizikových pacientů nastat.

Daří se s obecným vývojem zdravotnictví předcházet vzniku dekubitů? Máte k dispozici porovnání například za posledních 10 let?
Za dobu mojí praxe je prevence a profesionalita na jiné úrovni, než byla před desítkami lety. Úroveň péče se zvýšila nejen v oblasti znalostí a dovedností personálu, ale i procesů, které jsou v nemocnici nastavené právě i k prevenci vzniku dekubitů. Významnou roli v prevenci hrají stále nové a lepší polohovací pomůcky a také možnosti zdravotnických prostředků – léčiv.

V naší nemocnici máme profesionální tým sester zaměřených na prevenci a léčbu dekubitů. Takto vyškolená sestra je na každém lůžkovém oddělení a ve spolupráci s lékařem má na starosti prevenci a léčbu dekubitů.

U každého pacienta, který přijde k hospitalizaci, se již při příjmu vyhodnocuje riziko vzniku dekubitů, podle rizika se nastaví intervence v plánu péče a po celou dobu hospitalizace se tento plán kontinuálně dodržuje a upravuje dle stavu pacienta.
Jako indikátor kvality poskytované péče v této oblasti provádíme na všech lůžkových odděleních měsíční vyhodnocení výskytu dekubitů a jejich hojení. Podle tohoto indikátoru včas zjistíme zvýšené riziko na odděleních a analyzujeme jeho příčinu. Následně nastavíme opatření a průběžně hledáme nové cesty ke zlepšení komfortu pacienta a prevenci dekubitů v nemocnici. Je to skvělá práce celých týmů sester na každém oddělení.

Ve čtvrtek 21. listopadu proběhla akce Stop dekubitům, do které se zapojila i příbramská nemocnice. O co se jednalo a jak akci hodnotíte?
Naše nemocnice vnímá zapojení a podporu kampaně STOP proti proleženinám nejen v Česku jako významnou součást aktivit nemocnice v oblasti prevence. Den STOP proti proleženinám má za cíl zvýšit povědomí o výskytu a důležitosti prevence proleženin (dekubitů) a podpořit prevenci a léčbu proleženin založenou na důkazech. Podle zprávy OECD z roku 2022 jsou proleženiny významnou nepříznivou událostí v oblasti zdravotní péče, kterým se dá předejít. Zanedbatelný není ani fakt, že náklady na léčbu proleženin se odhadují na 2 až 4 % celkových výdajů na zdravotní péči.

Stop proleženinám není jediná akce tohoto druhu, ráda bych připomněla také Světový Den hygieny rukou, vždy 5. května, do kterého se každoročně také aktivně zapojujeme. Celosvětovou kampaň Stop dekubitům jsme podpořili v rámci informačního stánku v hlavní hale nemocnice, kde jsme měli profesionální personál z našeho týmu prevence dekubitů a hojení ran, který nejen odpovídal na dotazy směrované k tomuto tématu, ale měl k dispozici i materiál z oblasti pomůcek pro polohovaní, nutriční výživy včetně výukového materiálu z oblasti prevence a léčby dekubitů. Moje hodnocení této akce je velmi pozitivní. U stánku se celý den zastavovali zájemci o tuto tématiku, stálo to za to. Příští rok se chceme opět zapojit a rozšířit tuto kampaň o další nápady směrem k našim klientům a návštěvám, které přijdou do nemocnice.